MILIONY NA FILM O MILIONU CHVILEK: FIALOVA VLÁDA POD PALBOU KRITIKY
Českem se znovu valí politická bouře, která má všechny ingredience výbušné kauzy: veřejné peníze, film o aktivistickém hnutí, tvrdou kritiku opozice, podezření z politické agitace a ministra kultury, který už mluví o prověřování. V centru pozornosti stojí dokument Chvilky naděje, film o hnutí Milion chvilek pro demokracii, jehož hlavními postavami jsou zakladatelé spolku Mikuláš Minář a Benjamin Roll. Podle informací iDNES stát na snímek přispěl částkou 1,7 milionu korun.
Pro jedny jde o běžnou podporu dokumentární tvorby, která má právo zpracovávat i politicky citlivá témata. Pro druhé je to skandál: film o hnutí, které se proslavilo masovými demonstracemi proti Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi, podle nich neměl být placen z peněz daňových poplatníků.
A právě tady začíná spor, který může Fialovu vládu politicky bolet ještě dlouho.
Film, který nemohl zůstat neutrální
Snímek Chvilky naděje se věnuje hnutí Milion chvilek pro demokracii, které v minulých letech dostalo do ulic statisíce lidí. Hnutí se stalo jedním ze symbolů odporu proti Andreji Babišovi, jeho vládě a později také proti politickému stylu Miloše Zemana.
To samo o sobě není problém. Dokumentární film má právo zabývat se politickými událostmi, občanskými protesty i výraznými postavami veřejného života. Jenže otázka zní jinak: má stát finančně podporovat film, který se týká politicky vyhraněného hnutí, a navíc v době, kdy se jeho aktéři stále pohybují ve veřejném prostoru?
Podle Impulsu šel film do kin a na projekce pro studenty v březnu 2025, tedy zhruba půl roku před sněmovními volbami. Server zároveň uvádí, že hlavními „hrdiny“ filmu jsou Minář a Roll, zatímco jako hlavní protivníci jsou v příběhu zobrazováni Andrej Babiš a Miloš Zeman.
Právě tato kombinace vyvolává u kritiků silné podezření. Podle nich nejde jen o kulturu, ale o politický příběh zabalený do dokumentu.
ANO mluví o skandálu
Hnutí ANO se kauzy okamžitě chytilo. Pro Babišův tábor je to ideální téma: vláda, která podle nich roky mluvila o šetření, měla zároveň dopustit, aby stát poslal peníze na film o hnutí namířeném proti jejich lídrovi.
Politická pointa je jednoduchá a pro veřejnost snadno srozumitelná: občané platí daně, stát rozděluje dotace a část peněz skončí u projektu, který podle kritiků politicky nahrává jedné straně.
ANO proto mluví o skandálu ne proto, že by dokumenty o politických hnutích neměly vznikat, ale proto, že podle něj nemají být financovány způsobem, který může vyvolávat pochybnosti o politické neutralitě státu.
Tahle argumentace bude na část veřejnosti silně působit. Zejména na voliče, kteří už dávno vnímají Milion chvilek jako součást protivládního nebo antibabišovského politického tábora, nikoli jako neutrální občanskou iniciativu.
Klempíř chce prověřovat
Do celé věci vstoupil také ministr kultury Oto Klempíř, který podle iDNES chce financování filmu prověřit. To je samo o sobě výrazný signál. Pokud by šlo jen o běžnou, bezproblémovou dotaci, ministr by se mohl spokojit s vysvětlením úředního postupu. Místo toho ale kauza dostala politickou váhu přímo na úrovni resortu kultury.
Prověřování může mít několik možných výsledků. Může potvrdit, že podpora byla udělena podle standardních pravidel, odbornými komisemi a bez politického zásahu. V takovém případě bude vláda tvrdit, že opozice vytváří skandál tam, kde žádný není.
Ale může také ukázat slabé místo systému: že stát neumí dostatečně přesně rozlišovat mezi podporou nezávislé dokumentární tvorby a projekty, které mohou být veřejností vnímány jako politicky účelové.
A právě v tom je celý problém. Nejde pouze o paragrafy. Jde o důvěru.
Kultura, nebo agitace?
Zastánci podpory dokumentu budou říkat, že stát nemá financovat jen neutrální pohlednice o přírodě, architektuře nebo historii. Umění a dokument mají být schopné otevírat společenská témata. Mají se dotýkat politiky, konfliktů, občanských protestů i kontroverzí.
To je silný argument. Kdyby stát podporoval jen bezpečné a nekonfliktní projekty, kultura by ztratila jednu ze svých nejdůležitějších funkcí: schopnost klást nepříjemné otázky.
Jenže odpůrci namítají, že dokument o Milionu chvilek není obyčejný historický záznam. Hnutí není uzavřená kapitola. Jeho aktéři jsou stále veřejně aktivní, Mikuláš Minář se vrací do čela spolku a Milion chvilek dál organizuje protesty. Seznam Zprávy nedávno informovaly, že Minář na demonstraci žádal odvolání ministra Klempíře a vedl pochod k Úřadu vlády.
To znamená, že film se netýká jen minulosti. Dotýká se živého politického konfliktu.
A právě proto otázka zní ostřeji: podporoval stát dokument o občanském hnutí, nebo nepřímo pomohl budovat symbolický kapitál aktérům, kteří dál zasahují do politického boje?
Veřejné peníze a podezření z dvojího metru
V české politice je citlivost na veřejné peníze obrovská. Každá dotace, každá podpora, každé rozhodnutí o kulturním financování se okamžitě může stát zbraní.
Kdyby stát podobnou částkou podpořil film o hnutí blízkém Babišovi nebo Zemanovi, reakce opačné části politického spektra by pravděpodobně byla stejně tvrdá. Právě proto je nutné klást stejnou otázku na všechny strany: má stát podporovat projekty, které mohou být vnímány jako politická propagace?
Nejde o to, zda má někdo rád Milion chvilek. Nejde ani o to, zda souhlasí s jejich demonstracemi. Jde o princip.
Veřejné peníze mají být rozdělovány transparentně, obhajitelně a tak, aby nevznikal dojem, že vláda nepřímo financuje projekty příznivé vlastním politickým spojencům nebo odpůrcům svých soupeřů.
Právě tento dojem nyní kritici živí.
Milion chvilek jako rozdělující symbol
Milion chvilek je dnes v české společnosti výrazně polarizující značkou. Pro část lidí představuje občanskou odvahu, obranu demokracie a schopnost společnosti postavit se moci. Pro jinou část je symbolem aktivismu, který se tváří občansky, ale fakticky podle nich pomáhá jedné politické straně proti druhé.
iRozhlas letos informoval o průzkumu, podle něhož názory na Milion chvilek rozdělují českou veřejnost; část lidí vnímá akce spolku jako běžnou součást demokracie, jiní jako politicky vyhraněné působení.
A právě takové hnutí je nyní středem dotační kauzy. To znamená, že film nikdy nemohl být jen filmem. Už od začátku byl odsouzen k tomu, že bude čten politicky.
Fialova vláda v nepříjemné pozici
Pro Fialovu vládu je kauza nepříjemná z několika důvodů. Zaprvé, otevírá otázku politické neutrality kulturních dotací. Zadruhé, dává opozici silný symbolický argument. Zatřetí, přichází v době, kdy důvěra ve státní instituce a veřejné financování není samozřejmostí.
Vláda může říkat, že nerozhodovala politicky, že existují odborné komise a že kulturní projekty nelze posuzovat podle toho, komu se politicky líbí. To může být pravda.
Ale politicky to nemusí stačit.
Protože veřejnost se často neptá jen na proceduru. Ptá se na zdravý rozum. Proč právě tento film? Proč právě tato částka? Kdo o tom rozhodl? Jaká byla kritéria? A proč má daňový poplatník financovat dokument, který část společnosti vnímá jako oslavu hnutí bojujícího proti konkrétním politikům?
Bez jasných odpovědí bude kauza dál bobtnat.
Závěr: Kauza, která je větší než jeden film
Spor o 1,7 milionu korun na film o Milionu chvilek není jen o jedné dotaci. Je o tom, kde končí kultura a začíná politická agitace. Je o tom, zda stát dokáže rozdělovat peníze tak, aby veřejnost věřila v nestrannost systému. A je také o tom, jak hluboce je česká společnost rozdělená.
Pro jedny je Chvilky naděje legitimní dokument o občanském hnutí, které sehrálo důležitou roli v moderní české politice.
Pro druhé je to politicky zabarvený projekt, který nikdy neměl dostat veřejné peníze.
Ministr Klempíř teď bude muset ukázat, zda šlo o standardní kulturní podporu, nebo o rozhodnutí, které stát neumí veřejnosti přesvědčivě obhájit.
Ať už prověřování dopadne jakkoli, jedno je jasné: tato kauza znovu otevřela otázku, kterou česká politika dlouho odsouvala.
Když stát platí příběh o politicky aktivním hnutí, platí ještě kulturu — nebo už vstupuje do politického boje?
