BABIŠ A RYCHLOBRUSLAŘSKÁ HALA: DVACET LET SLIBŮ, NOVÉ MÍSTO A OTÁZKA, ZDA SE TENTOKRÁT OPRAVDU ZAČNE STAVĚT

Česká rychlobruslařská hala se znovu vrací do politické debaty. A s ní i otázka, která se v zemi opakuje už téměř dvě desetiletí: proč stát, který měl jednu z největších rychlobruslařek světa, stále nemá důstojný krytý ovál?

Premiér Andrej Babiš dnes ve Žďáru nad Sázavou jednal se zástupci města o možnosti výstavby nové rychlobruslařské haly. Město chce se státem podepsat memorandum, které má rada města schvalovat 11. června. Podle starosty Martina Mrkose je Žďár pouze jednou z možných lokalit, ale konkrétní pozemek už se zmiňuje: městské pozemky v lokalitě Bouchalka. Kraj Vysočina si navíc nechává připravit dopadovou studii, která má být hotová v červenci.

Na první pohled jde o technickou zprávu: nové jednání, možná lokalita, memorandum, studie.

Ve skutečnosti se ale otevírá jeden z nejdéle se táhnoucích sportovně-politických příběhů v Česku.

Příběh, který začal u Sáblíkové

O kryté rychlobruslařské hale se v Česku mluví už od roku 2006, kdy se Martina Sáblíková poprvé představila na olympijských hrách v Turíně a skončila čtvrtá. Už tehdy bylo jasné, že český rychlobruslařský talent roste navzdory podmínkám, ne díky nim. O rok později se v médiích objevily zprávy, že by nová hala mohla vzniknout v Novém Oseku u Kolína. Později se mluvilo o Velkém Oseku a projektu za 1,5 miliardy korun, kam se přestěhovali Sáblíková i její trenér Petr Novák. Tento plán však nakonec nevyšel.

Od té doby se příběh opakuje v různých obměnách.

Nová lokalita.

Nový příslib.

Nové jednání.

Nové naděje.

A pak ticho.

Český sport tak dostal symbol: zlaté medaile existují, ale hala ne.

Nové Město, Brno, Pardubice, Žďár

V roce 2014 tehdejší premiér Bohuslav Sobotka při návštěvě Nového Města na Moravě uvedl, že by právě tam mohla vzniknout hala s rychlobruslařskou dráhou. Sportovní areál v Novém Městě měl patřit mezi několik olympijských center, o kterých tehdy vláda uvažovala. Ani tato cesta ale nepřinesla výsledek.

V roce 2015 se do hry dostalo Brno. Trenér Petr Novák tehdy jednal o možnosti výstavby rychlobruslařské dráhy s Andrejem Babišem, tehdejším ministrem financí, a brněnským primátorem Petrem Vokřálem. Hala měla stát zhruba 300 až 350 milionů korun a uvažovalo se o lokalitě u Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity. Babiš tehdy říkal, že chce řešit financování sportu s ministryní školství Kateřinou Valachovou. Zároveň podle tehdejších informací neviděl logiku v tom, aby se hala stavěla v desetitisícovém Novém Městě na Moravě. Přesto se i brněnská varianta postupně rozplynula.

Pak přišly další sliby.

Babiš jako premiér slíbil výstavbu rychlobruslařské haly znovu v dubnu 2018. V březnu 2019 se setkal se Sáblíkovou a Novákem na Úřadu vlády, poděkoval jim za reprezentaci a jedním z témat byla znovu plánovaná výstavba stadionu. Babiš tehdy řekl, že Novák vytipoval novou lokalitu, a jakmile bude dohoda s investory známá, začnou jednání. Výstavbu haly označil za jednu z priorit své vlády.

Jenže priorita se znovu nestala realitou.

Proč se hala nikdy nepostavila?

Tahle otázka je jednoduchá, ale odpověď složitá.

Jednou chyběla shoda na místě. Jindy peníze. Jindy politická vůle. Jindy se měnily priority vlády, krajů nebo měst. Každá lokalita měla své zastánce i odpůrce. Každý plán vypadal chvíli nadějně, ale nikdy se nepřehoupl do fáze, kdy by veřejnost viděla skutečný začátek výstavby.

A tím se z haly stala politická výčitka.

Martina Sáblíková mezitím vyhrávala medaile, psala historii, stala se ikonou českého sportu. Její úspěchy používali politici jako důkaz, že malá země může porážet svět. Jenže když došlo na infrastrukturu pro její sport, stát zůstával pozadu.

Babiš v roce 2019 řekl, že Sáblíková si halu zaslouží, protože sport proslavila a dělá České republice skvělou reklamu.

Právě proto dnes zní otázka ještě tvrději:

jestli si ji zasloužila už tehdy, proč stále nestojí?

Kauza, která vyvolala i fyzický útok

Příběh rychlobruslařské haly už dávno není jen sportovní. Stal se i politicky výbušným tématem. Při předvolebním mítinku ANO v Dobré na Frýdecko-Místecku loni v září udeřil čtyřiašedesátiletý muž Babiše do hlavy berlí. Podle svých slov ho nejvíc vyprovokovala Babišova reakce na dotaz týkající se haly pro Sáblíkovou. Muž uvedl, že jednal v afektu a vadily mu lži politiků. Soud ho následně potrestal roční podmínkou se zkušební dobou dvou let a povinností uhradit náklady spojené s ošetřením napadeného politika.

Samotný útok samozřejmě nelze ničím omlouvat. Politická frustrace nesmí přerůstat v násilí.

Ale událost ukázala, jak silně se slibovaná hala zapsala do veřejného vnímání. Pro část lidí už není jen otázkou sportoviště. Je symbolem politiky, která opakovaně slibuje, ale nedotahuje.

Nový kandidát: Žďár nad Sázavou

Dnes se karta znovu obrací. Ve hře je Žďár nad Sázavou. Město má podle dostupných informací zájem o memorandum se státem. Hala by mohla vzniknout v lokalitě Bouchalka. Kraj Vysočina připravuje dopadovou studii, která má být hotová v červenci.

To zní konkrétněji než některé předchozí politické výroky. Memorandum, pozemky, studie — to jsou kroky, které mohou vytvořit základ pro rozhodnutí.

Jenže veřejnost má důvod být opatrná.

Podobných začátků už bylo hodně.

A pokaždé se zdálo, že tentokrát je to vážné.

Pardubická varianta a miliarda korun

Do hry navíc vstupují i jiné možnosti. Podnikatel Petr Dědek letos v březnu mluvil o tom, že by sportoviště mohlo vzniknout v Pardubickém kraji v lokalitě Hůrka, v bývalém vojenském areálu. Projekt by podle něj potřeboval podporu státu a města, mohl by stát kolem jedné miliardy korun a stát by ho mohl mít připravený do čtyř let. Ovál by měřil 400 metrů a kapacita pro ledové sporty by byla kolem 400 míst.

To ukazuje, že stále nejde o jedinou jasnou cestu. Žďár je jednou variantou, Pardubický kraj další. A dokud vláda neřekne definitivně kde, za kolik, z jakých peněz a v jakém harmonogramu, zůstane vše ve fázi politických možností.

Babiš znovu v centru příběhu

Andrej Babiš je v tomto příběhu zvláštní postavou. Nebyl u jeho úplného začátku, ale za posledních deset let se k hale opakovaně vracel. Jednal s trenérem, mluvil o lokalitách, označoval projekt za prioritu, sliboval hledání peněz.

Teď jako premiér znovu jedná o nové možnosti.

Pro jeho podporovatele to může být důkaz, že téma nezahodil a snaží se ho konečně dotáhnout.

Pro kritiky je to naopak připomínka dlouhé série slibů, které zatím nikam nevedly.

A právě v tom je politická síla celého tématu.

Rychlobruslařská hala už není jen otázkou sportu.

Je to test důvěryhodnosti.

Co musí přijít teď?

Pokud má mít dnešní jednání ve Žďáru skutečný význam, musí přijít konkrétní kroky.

Nestačí další fotografie, další tisková věta, další memorandum bez závazků. Veřejnost potřebuje znát jasné odpovědi:

Kde přesně hala vznikne?

Kolik bude stát?

Kdo ji zaplatí?

Kdy začne projektová příprava?

Kdy se kopne do země?

Kdy by mohli sportovci poprvé trénovat pod střechou?

Bez těchto odpovědí se bude celá historie opakovat.

A za pár let bude někdo znovu psát článek o tom, že se hala „zvažuje“.

Závěr: poslední šance ukončit nekonečný slib

Rychlobruslařská hala je český sportovní dluh. Dluh vůči Martině Sáblíkové, vůči mladým závodníkům, vůči trenérům a vůči sportu, který dokázal přinést zemi světovou slávu bez odpovídajících domácích podmínek.

Od roku 2006 se mluví o různých lokalitách, různých cenách a různých vládních prioritách. Nový Osek, Velký Osek, Nové Město na Moravě, Brno, Pardubický kraj, teď Žďár nad Sázavou. Seznam je dlouhý. Výsledek žádný.

Dnešní jednání ve Žďáru může být začátkem skutečného řešení.

Ale také může být jen další kapitolou v příběhu, který se táhne už skoro dvacet let.

A právě proto by si politici měli uvědomit jednu věc: u rychlobruslařské haly už nestačí říkat, že se o ní jedná.

Teď už musí ukázat, že ji opravdu dokážou postavit.